Nevím proč, ale knihu jsem na rychlo sbalil s knihovny mysleje, že bude o bezdětných. Částečně je, nicméně je o tom, jak se žije (nakonec) bez partnera. Každý příběh je svým způsobem smutný, resp. je cítit z něj spíš smutek. Navíc každý příběh je psán jen z jedné strany.
Příběh jak druhá světová válka novopečenou židovku s novorozeňatem válku přežily, ale ovlivnily je i do další generace. Jaké to je být odmítnuta kvůli genům (a to kdoví, jestli nežádoucí gen má, genetický test si asi neudělala). Jak přijít o muže hned nebo s mezidobím upoutání na lůžko (a být nařčena od tchýně, že ho strhala). Jak to i finančně zajištěné a sportovně orientované nemají lehké. Jak se rozhodne žít s někým, kdo nechce děti a pak je opuštěna, protože milenka počala. Jaké to je být dcerou kriminálníka, následně i alkoholičky.
Kniha stojí za přečtení, jen pozor na smutek…

Oficiální popis: Jsou single, hledají toho pravého, tápou v láce, rozvedly se, ovdověly… Jak se žije ženám, které jsou samy? Společenské zvyklosti stále velí, že takzvaně normální je mít po boku druhého. Jenže ne každému se ho podaří najít nebo partnerství udržet. Jak se na samotné ženy dívá společnost, jaké těžkosti musí překonávat a kde hledají radost a spokojenost v atmosféře, která je nastavená na život v páru?