Kniha mě zmátla dovětkem v názvu, čekal jsem pět rad, nicméně jsou čtyři hlavní. Nečekejte kompletní návod, jak si udržet psychickou pohodu, kniha se „jen“ zaměřuje na čtyři body, které dle autora jsou ty důležité. Které to jsou? První je sebepozorování. Mimo jiné doporučuje psaní deníku, prý pomocí deníku lépe zpracujete traumata (to nemohu posoudit), lépe si uvědomíte pozitiva (to plně souhlasím). Druhým jsou vztahy k ostatním. Jak tím, že je hledáte, tak tím, že odseknete ty, kteří vás stahují. Na straně 42 nepřímo brojí proti zdvořilostním frázím, místo „Nedá si někdo kafe?“ navrhuje říkat skutečné potřeby za tím: „Mám chuť na kafe a chci, abyste šli se mnou.“ To první dle mě je nabídka, kterou prostě odmítnu, když nechci a občas je tendence ji odmítnout, aby člověk neobtěžoval. To druhé člověk přijme třeba jen proto, aby doprovodil žadatele. (Každý to ovšem může vnímat jinak, být jinak citlivý na jazykové nuance.) Od strany 45 popisuje metodu denního měření teploty od Virginie Satir. Zajímavé, zkuste. Třetím je Stres. Určitá míra stresu je zdravá, trvalý, chronický stres ne. Jak odbourávat stres? Učením a tělesnou aktivitou. Posledním čtvrtou prioritou je „Co je to za příběh.“ Autor to popisuje jako potřebu znát svůj příběh a mít schopnost ho přepsat. Můžeme změnit příběh, který nám nepomáhá, v příběh, který je nápomocný. Závěr knihy je věnován cvičením. Mohu doporučit 30minutý test, který téměř týdně provádím už delší dobu hodinu.
Na straně 72 je zmíněn výzkum o TV. Dovolím si odcitovat část: „Dělá mi však starost, co by se mohlo stát s našimi mozky, bude-li většina příběhů, které slýcháme, pojednávat o chamtivosti, válce a hrůzách. Z tohoto důvodu doporučuji nedívat se příliš na televizi. Existují studie dokazující, že lidé, kteří se dívají na televizi více než čtyři hodiny denně, považují za mnohem pravděpodobnější, že se v následujícím týdnu stanou obětí násilného trestného činu, než ti, kteří se dívají na televizi méně než dvě hodiny denně. Nejenže nás Hollywood věčně zásobuje novými a novými filmy, v nichž ‚ti dobří‘ zvítězí skrze násilí, nikoli prostřednictvím dialogu, ale dokonce i zprávy jsou podle všeho filtrovány na maximální emocionální šok, což znamená, že sdělují více špatných novinek než těch dobrých. Dávejte si pozor na to, jakým příběhům se vystavujete. Netvrdím, že není důležité informovat se o tom, co se děje, ale když se neustále zásobujeme špatnými zprávami, neposkytne nám to vyvážený náhled na náš svět ani na ostatní lidi, kteří ho obývají. Připadá mi důležité vyhledávat optimistické příběhy a budovat si vnitřní optimismus, abychom dokázali čelit přívalu špatných zpráv.“ Uvnitř citace je odkaz na https://en.wikipedia.org/wiki/Cultivation_theory
Celkově se jedná o útlou knížku, ideální pro někoho, kdo těžce hledá čas na čtení, srozumitelnou, jdoucí k věci, jak žít zběsilé časy, zaměřené na nejdůležitější čtyři oblasti.
Oficiální popis: Všichni dobře víme, jak je důležité udržovat své tělo v dobré kondici a ve zdraví. Do ale naše duševní zdraví? Philippa Perry ve své knize zúročuje zkušenosti ze své psychoterapeutické praxe, v níž nachází důležité impulzy pro drobné změny v našem životě. Tyto principy pak přetváří do svépomocné podpory. Říká, že je velmi důležité poznat sebe sama a jen díky tomu se staneme vládci nad svými pocity a nikoli jejich otroky.