Téma mě aktuálně zajímá, takže jsem si rád přečetl o asi stále spíše netradičních farářích. I když netradiční, tradiční… kdo je tradiční či netradiční člověk?

V knize se formou rozhovoru dozvíte vše zásadní o 7 farářích. Forma jednolitého rozhovoru má tu nepříjemnou vlastnost, že není strukturovaná, že se velmi těžce hledá část, kdy se mluví třeba o tom hobitím klášteru. Co mají všechny rozhovory společné? Přiblížení k lidem nebo nějaká kontroverze. Máme tu faráře ze mimo jiné ze Světlé nad Sázavou, Neratovic, Holešovic, Zbynic. Máme tu svým způsobem slavné, kteří se dostali do zpráv (např. kvůli pohřbům „potratů“) nebo Nekostelu. Lidé, kteří dělají leccos pro okolí, cvičí vodící psi, vezeňského faráře. Nebo něco lidského, co člověk u farářů nečeká, dvakrát rozvedená se dvěma dětmi, každé s jiným. Horolezec, sportovec, iron man, zemědělec. Nejvíc mě zaujal poslední příběh Jan Wirtha 1961, který s farářstvím začal už za komunistů, který prostě a upřímně žije do značné míry bez ohledu na komunisty nebo nyní zákony. Dovolenou nepotřebuje, tak mu ji pracovník píše a ani neví kdy. Šel si pro dar, ale firma by špatně obhájila dar kostelu někde v tramtárii, tak mu vypsal fakturu na prodej dřeva. Pracant, leccos si umí zařídit, vyjednat pro své okolí i pro ostatní. Za komunistů byl sesazen, tak si šel odpočinout k telatům.

Kniha hezky boří stereotypy o farářích. Jsou to lidé jako (skoro) každý jiný, to skoro je kvůli tomu, že přece jen téměř každé povolání přitahuje jistou podmnožinu lidí, jen u faráře to nebude to, co si většina lidí představuje.

Oficiální popis: Nepraktický mimoň s hlavou kdesi v oblacích. Vypasený prelát s nekonečným apetitem. Takové představy o duchovních má značná část naší společnosti. Ne, že by takoví lidé neexistovali, mezi faráři a farářkami ale najdeme i docela odlišné typy. Intelektuál, kterého potkáte nejspíš na hokeji nebo v hospodě. Zemědělec, který má nejvíc času o víkendu, protože jinak stále něco opravuje ve stodole, případně sedí za volantem kombajnu. Cvičitelka slepeckých psů, která chodí stejně ráda do kostela i nekostela. Rockový hudebník, který na rádiu pro mladé moderuje pořad o hardcorové muzice.
I takové jsou osobnosti, které spravují české a moravské farnosti a sbory. Právě s takovými se setkáte v této knize. Kniha Ten farář je nějakej divnej přináší sedm rozhovorů s duchovními různých křesťanských církví (Filip Boháč, Alexandra Jacobea, Pavel Jäger, Pavel Semela, Sandra Silná, Petr Wagner, Jan Wirth). Ukazuje nejen jejich svébytné zájmy, ale i podobně nekonvenční způsob uvažování o víře i nevíře, o sobě i o nás. Dost možná je právě tohle ten způsob, jak přiblížit křesťanství lidem, pro které je návštěva kostela něčím zcela nereálným. Předpokládají totiž, že tam narazí na středověk. Ve skutečnosti tam nekonvenční vlasatý týpek s elektrickou kytarou v ruce rozvíjí nápady ohledně založení hobitího kláštera.