Dělat komentáře jen ze svých poznámek, které se odkazují na knihu, kterou jsem mezitím vrátil, není ideální, ale co se dá dělat, aspoň takto.
Kniha ukazuje pohled na anglické zdravotnictví z pohledu psychiatra, od začátku kariéry, přes vyhoření i návrat. Do značné míry to bude obdoba i v Česku. Není to lichotivý pohled, ale na druhou stranu na pozadí dělá osvětu o duševních nemocech.
pp173 Většina násilí je od lidí bez duševních nemocí, zvláště při srovnání se zločiny pod vlivem alkoholu. Přesto se lidi bojí lidí s duševní nemocí. Na straně 154 byl pěkný přehled v čem je pití alkoholu v malinkém množství prospěšné (stručný seznam) a v čem ne (delší seznam, který je horší s vyšší dávkou).
pp20 Hovory o sebevraždě snižují pravděpodobnost sebevraždy (nicméně neplatí, že kdo o sebevraždě mluví, ji nespáchá – z jiné knihy, je třeba mluvit s někým, kdo ví co má říct a co ne). Popisuje smutné případy, že pacientu od sebevražedných myšlenek pomohl pes, jenže pak pes zemřel, pacient neměl zálohu, tak přes slib psychiatrovi spáchal sebevraždu.
Podobně smutný příběh, pacient sám chtěl hospitalizovat, jeho matka urgovala, psychiatr urgoval a pak se ten psychiatr dozvěděl z médií, že při čekání pacient zavraždil svou matku – vyděsil se, „naštěstí“ to byl pacient její kolegyně, jeho pacient včas lůžku získal.
pp125 Hezké čtení o simulaci duševní nemoci, hlasy zvnějšku obvykle nejsou.
pp269 deprese versus nízká hladina serotoninu SRRI
pp296 bez léků úspěšnější
pp249 9% schizofrenie, 33% alkohol/drogy (množství násilí dle příčiny?)
Celkově je to zajímavé a poučné čtení, ale ne úplně pro citlivé povahy.
Oficiální popis: Ze života britského psychiatra. Proč by se někdo z vlastní vůle rozhodl, že se stane psychiatrem? Opravdu se dají v učebnicích medicíny najít řešení na zpackané lidské životy? Mohou citliví pacienti dostat potřebnou péči, když na psychiatrii chybí personál, nemocniční lůžka a někdy i vhodná léčba? Kniha Psychiatři nemusí být blázni (ale někdy to pomůže) je přívětivým, vtipným i poučným nahlédnutím do světa psychiatrie, a to z obou stran lékařského stolu. Nečekejte ale žádné suchopárné vyprávění o bídném stavu zdravotní péče a nedostatku personálu i financí, i když i na to přijde řeč. Benji Waterhouse odemyká dveře britského psychiatrického oddělení a přináší zasvěcený pohled na nejtajemnější a zároveň nejkontroverznější obor medicíny, okořeněný zdravou dávkou černého humoru a špetkou optimismu.
Žena s bipolární poruchou letící ve svatebních šatech z Ameriky, aby se provdala za Harryho Stylese.
Schizofrenický řidič náklaďáku přesvědčený, že objevil lék na koronavirus.
Psychiatr v depresích tající svou profesi před obvodním lékařem, neboť se obává stigmatizace.
Většina postav v této knize jsou Waterhouseovi pacienti. Někteří jsou členové jeho rodiny. Jednou z postav je on sám.