• Kniha je čtivá, vázaná vazba. Vysvětluje velmi časté mýty velmi zevrubně s mnoha příklady, dobře ozdrojovaná. I když ne vždy autor zvolil dobré příklady nebo autoři výzkumů, které použili, stále kniha dává smysl přečíst pro kohokoliv, kdo má přílišné „sebevědomí“ a nezná omezení vlastního těla, mysli. První poznání je to, že lidé, zvláště ti, co se umí dobře soustředit, nevnímají nic mimo soustředění. Druhé je o tom, jak různé máme vnímání, jak si naše mysl občas domýšlí. Třetí je o tom, jak bohužel na mnoha z nás má vliv sebevědomí jako příznak kompetence. Jak i znalí lidé dělají z přílišného sebevědomí i velké chyby, pokud přecení své znalosti. Pátá kapitola je kontroverzní, na jednu stranu má pravdu v tom, že je na denním pořádku kdy se zaměňuje korelace s příčinnosti, otáčí se příčinnost apod. Na druhou stranu mnoho těch příkladů je příliš zjednodušeno. Šestá kapitola pokračuje v podobném duchu. Celkově hodnotím knihu dobře.
• Na straně 16 máte i odkaz na video, na vlastní testování (odkaz je rozdělený, navíc bez http, když automaticky moderní prohlížeč přidává https, aneb správný odkaz je http://viscog.beckman.illinois.edu/flashmovie/15.php). Horší je, že v textu knihy je špatná odpověď, správná odpověď je 15, zazní i na konci videa, je i v linku. Já se umím lépe soustředit než má žena, dokážu občas odfiltrovat zvuky nebo třeba u videa cokoliv jiného než na co se zaměřuji pozornost. Takže jsem „gorilu“ vůbec nevnímal. Má žena naopak má větší problém se soustředit, když hraje film, hudba se slovy, stejně si gorily nevšimla, nicméně správně poznamenala, že gorily by si všimla, tam nebyla gorila, tam byl člověk, jako při hledání v matrikách má povědomí i o jménech jiných než ty co hledá, na rozdíl ode mne.
• Další příklady, které mi až tak neseděli. Např. na straně pp107(109) hodnocení vtipů. Pokládám za velmi pofidérní výzkum, který zkoumá smysl pro vtip tím, že dává rovnítko mezi kolik lidí považuje daný vtip za vtipný a smysl pro vtip. Na stejné straně podobné rovnítko mezi přitažlivostí a vnímáním většiny. Podobně vidím výzkum zmíněný na straně 172(186), kde mají lidé karty na čele a dle karet na čele se řeší randění a odmítnutí dle karet na svém čele. Všechny tyto výzkumy mají společnou vlastnost, kde prostě vidím velmi složitý vliv stereotypů, vlivu okolí, vnímání jiných, snahy jednotlivců nepříliš vyčuhovat, nepříliš rozporovat většinu. Na což jsou jiné pěkné výzkumy.
• Naopak kolem strany 181 až příliš zlehčují schopnost lidí využívat intuici a přitom sami uvádějí na straně 181 (193), jak studenti umí na základě gest odhadnout známky. Nebo ke straně 186 komentuji, že neexistence (konkrétního)vztahu neznamená neexistenci jakéhokoliv vztahu.
• Kniha si dala za úkol ukázat na přílišná sebevědomí a daří se ji to. Bohužel za mě až do druhého extrému, že cokoliv, co lidé nedokážou dobře vysvětlit, popsat, pokládá primárně za špatné.

Oficiální popis: Psychologové Daniel Simons a Christopher Chabris na sklonku 90. let uskutečnili sérii rozverných pokusů s fenoménem slepoty z nepozornosti a dokázali, že naše mysl nefunguje tak, jak si myslíme a že to má dalekosáhlé praktické důsledky. Jejich výzkum vstoupil do dějin psychologie jako Test neviditelné gorily. V této knize shrnují své poznání: na živých příkladech, stovkách pozoruhodných experimentů i každodenních zkušenostech ukazují, jak si s námi naše mysl zahrává. Kombinují práci jiných vědců s vlastními poznatky o pozornosti, vnímání, paměti a uvažování, aby odhalili, jak nás chybné intuice často dostávají do problémů. Ve skutečnosti nám toho hodně uniká. Přesvědčivá, překvapivá, zábavná a myšlenkově mimořádná kniha nutí čtenáře přehodnotit své přesvědčení o vlastním vnímání světa. Chabrisovy a Simonsovy experimenty se staly klasikou a jejich vliv sahá daleko za hranice psychologie, což má důsledky pro naše chápání vědomí a racionality. Jak může policista proběhnout kolem brutálního útoku, aniž by ho viděl? Proč se vracejí spalničky? Proč by se manažeři mohli hodně naučit od meteorologů?
Autoři jsou kognitivní psychologové, kteří získali ocenění za svůj výzkum v širokém spektru témat. Neviditelná gorila se stala jedním z nejznámějších experimentů v celé psychologii.