Moje 11letá dcera to při čtení ohodnotila jako horor. Vznikla tak témata k hovorům s rodiči. Kreslený formát umožnil, že knihu přečetla během dvou dnů. Já jsem ji přečetl za jeden večer a musel jsem uznat, že hodnocení jako horor bylo svým způsobem trefné.

Kniha je realistická, začíná nevinně – takovými těmi „běžnými“ komentáři rodiny, přátel a okolí. Hrdinka odolává, ale dřív či později dojde ke zlomu: třeba kluk, který se jí líbí, řekne něco, co spustí úsilí hubnout, cvičit a méně jíst. To postupně přeroste v zdravotní problémy – kniha to podává mnohem lépe než já. A to autorka nežila v době sociálních sítí, kde je neustálé porovnávání a komentování na denním pořádku.

Nechte tuto knihu přečíst nejen svým dcerám, ale všem. Protože i okolí potřebuje pochopit, jak zdánlivě běžné „rady“ a komentáře mohou napáchat škodu.

Oficiální popis: Jak to jen vypadám? „Neuvažuješ o tom, že trochu zhubneš? Vždyť se jen podívej na ten svůj zadek!“ Proč není moje tělo tak dokonalé, jako jsou postavy jiných lidí? Srovnávání, zkoumání, posuzování, sebevýčitky a někdy i výčitky ze strany druhých. Podobně jako naše známá introvertka se cítí spousta z nás. Co tak zkusit své nedokonalosti zamaskovat? Nevyřeší to make-up a oblečení? Nebo oběd v podobě několika plátků mrkve? Ale to vážně ne. A proč vlastně?
Postoj k vlastnímu tělu se ovšem nerodí venku, začíná v nás. Když své fotky přestaneme upravovat filtrem a odfiltrujeme spíše ty kritické řeči, možná se ve svém těle začneme cítit lépe.
Poutavý komiks o sebepojetí a vztahu k vlastnímu tělu i k pochopení pro to, jak vypadají druzí. Tolerance, empatie a přijetí…