Doporučuji. Převratný pohled na autismus od autista, který komunikuje s mnoha autisty a o autismus, resp. obecně divergentní mysl se zajímá.Víceméně boří mnohé mýty, prohlašuje za autismus za součást člověka, další parametr a tak se ohrazuje vůči léčení autismu (ABA pp153) přirovnává to k léčení homosexuality (a já bych přidal léčení leváků nebo později vyhranění na leváky, praváky).
Kniha je psaná strukturovaně, nicméně některé myšlenky naleznete vícekrát v knize. A jak říkám ne každému bude vyhovovat spíš „vyprávěcí“ styl knihy. V každém případě autor má na vás v průběhu pár úkolů a postupně vám vysvětli pojmy jako divergentní mysl (pp17), asperger, kritika dělení autismu na mužský, ženský, vysokofunkční, boří mýty jako, že jsou introverti (pp94), o tom že mluvit v raném věku může být u autistu. Nebo spojení autismu a očkování (nicméně ponechává stranou otázku poškození po očkování podobné autismu). Kritizuje zjišťování závažnosti autismu dle obtíží pro okolí (pp131) – přitom kvůli maskování to je špatné měřítko. Vlastně mě přesvědčil v tom, že autismus není nemoc, je to vlastnost člověka. Problémem se stává, pokud není jako jiná vlastnost chápána, ale potlačována, „odnaučována“ (čti maskována), protože maskování stojí úsilí, energii, které se pak nedostává jinde. Přesvědčil mě, že autisté jsou důležitou částí lidstva s mnoha užitečnými vlastnostmi (a i kdyby ne, prostě takoví jsou). Popisuje (144) některé metody jak autismus negativně potlačovat (alkohol, marihuana, omezování jídla – 20-37% anorexie u autistů). Jak čelí finančnímu zneužívání, domácímu násilí, zvláště pokud se autismus pojí s dalšími vlastnostmi jako homosexualitou, trans, jiná barva pleti, žena. Pojmenovávat emoce není rozpoznávací signál autismu (pp163) – 50% autistů v dospělosti je umí pojmenovávat. Jak zrcadlení emocí vlastně způsobuje méně empatie (177).
Prostě už není vhodné říkat, mám autismus, ale jsem autista. Kniha nabízí i metody pro autisty, realistické, jak lépe žít, nevěnovat úsilí kontraproduktivnímu maskování. Především pěstovat vztahy s „jahodovými“ lidmi, lidmi, které vás berou takoví jací jste (neodmítat je).
Jak vlastně charakterizovat autismus? Autisté nasávají velké množství informací, dokážou se věnovat jednomu tématu mnoho hodin (nerdovské fan kluby), jsou upřímní, otevření. Věnují pozornost detailům, spíše rovnoměrně, hůře se řídí prioritami nebo zevšeobecňování. Není to sociální porucha, jen se cítí dobře mezi jinými neurodivergentními lidmi.
Oficiální popis:
Co je to autismus? A kdo je to autista? Doktor Devon Price vám ukáže, že heslo na Wikipedii jako odpověď nestačí. Toto spektrum je mnohem širší, než si myslíme. Na každého „viditelného“ autistu, kterého potkáte, totiž připadá nespočet „maskovaných“ autistů, kteří jsou navenek označováni za neurotypické. Každý den musejí miliony lidí potlačovat své potřeby a přirozenost jen proto, aby zapadli do společenských škatulek. Od překonávání různých komunikačních výzev až po situace přinášející velkou úzkost. Ukrývají se pod maskou nenápadných a mírných lidí. Jsou nuceni si osvojit povrchní osobnost na úkor svého duševního zdraví. To vše proto, aby nebyli považováni za nepotřebné nebo příliš podivínské.
Devon Price nyní sdílí své osobní zkušenosti a spojuje historii, výzkum a osudy řady lidí, aby vyprávěl příběh neurodivergence, kterou ovšem dosud ovládali neurotypičtí lidé. Naučí vám podívat se na autismus jinýma očima a vidět v něm hluboký zdroj jedinečnosti a krásy.