Kniha si jde za svým cílem, sbírá postupně síly a argumenty pro základní nepodmíněný příjem. Argumentů proti je tu poskrovnu, většinou ve stylu argumentačního faulu slaměný panák. Nicméně dělá to velmi sofistikovaně, míchá fakta, domněnky autora, cituje. Tedy kniha není vhodná pro nikoho, kdo neumí být pozorný, obezřetný – a u téhle knihy je to náročné být obezřetný.
Do 2. kapitoly to šlo, od kapitoly Podřadná práce autor používá manipulace, zkreslení, člověk až má dojem, že jde o úmysl. Např. na straně 55 „inflace a k tomu přičteme rostoucí náklady na zdravotní péči“ (inflace obsahuje i rostoucí náklady na zdravotní péči). Nebo z jiného soudku „pp194-195 chudí odvádějí daně taky a neúměrně vysoké poplatky z tabákových výrobků.“
Kniha je plná faktů, rozhodně mnohé informace jsou poučné (např. v kapitole o rasismu v USA, jak zdánlivě rovná pravidla spolu se silnou diskriminací tu rovnost maže), ale bohužel doslova zaplevelení plno domněnkami autora pokládaných za fakt. Např. vliv mužů a žen na příjmy daného oboru – ten efekt je obecný. Podobně mnohá fakta zjednodušuje do argumentů svého cíle, např. ženy, které víc dělají domácí práce nebo jejich celospolečenská úloha rodit – ve skutečnosti jejich úloha mít potomky věcí čistě jejich a jejich partnera, jejich rodin, nikoho jiného.
Kniha je hodna zamyšlení, i když dle mě jednoduché řešení nacpěme jim peníze nebude fungovat. Dávat lidem peníze v chudých zemích nejchudším funguje. Otázka je, co se stane, když by se to stalo ve velkém. Dle mě vzroste inflace a efekt se bude snižovat. Nemluvě o dalších důsledcích.
Na druhou stranu kniha, i když s navrženým řešením nesouhlasím, celkem dobře popisuje problémy chudoby, rasismus, patriarchalismu a důsledky, generační důsledky. Ale opět je třeba odlišit a nepřijmout jednoduché vyvození, že všechny problémy, rozdíly jsou tím dány. Problémy jsou to komplexnější. Ale taky nelze si lhát, že všechny rozdíly jsou dány něčím jiným a že pohlavní, rasová diskriminace neexistuje a že nemá děsnou setrvačnost, generační.
Začít můžeme u sebe, doma. Ocenit „nevýdělečnou práci“, na druhou stranu ocenit obětování se v práci – najít ten správný kompromis. Sice specializace v obou rolích přináší efektivitu, ale nezapomínat na diverzifikaci, která přináší empatii a tím dlouhodobě přispívá k porozumění, vzájemné péči.
Oficiální popis: Vláda vám každý měsíc pošle na účet částku, s níž dokážete pokrýt své základní výdaje, a nic za to nebude chtít. Zní to neuvěřitelně. Ale přesně tento koncept se pod názvem základní nepodmíněný příjem (ZNP) stal jedním z velkých témat naší doby. V posledních letech o něm zapáleně diskutují odborníci i široká veřejnost napříč sociálním i politickým spektrem. Ekonomická novinářka Annie Lowrey sleduje, jak se první programy ZNP testují v různých koutech naší planety, a jejich výsledky podrobuje zkoumání. Zavede nás přitom do Keni mezi nejchudší lidi na planetě, do Indie, kde dosavadní vládní programy nefungují v případě nejnižších vrstev, do Jižní Koreje mezi akademické zastánce ZNP nebo do Silicon Valley, které zavádí pilotní ZNP v očekávání příchodu pokročilé umělé inteligence, která většinu lidské práce učiní nepotřebnou.