Brrr, brak, nečíst. Měla to být oddechovka, scifi. Oddechovka to není. Je to psáno rozvláčně, lidé co čtou pomaleji nebo po kratších dobách, mohou mít problém se začíst. Je to násilnická četba, nejen násilí v sebeobraně, ale násilí hlavních postav se sporným odůvodněním. V upoutávce jsou zmíněna všechna hlavní témata současnosti: klimatická změna, genderová identita, AI a autor témata bere, nalézá „viníky“ a je se soudy hned hotov a knihou navádí, že vlastně někomu odseknout ruce a vyříznout jazyk je v pořádku. A aby to čtenář měl se vším, v knize najde gaye, dvě matky s dětmi, osobu s „oni“ zájmenem včetně krátkých vhledů do sexuálních praktik – to dodávám především kvůli tomu, že jedna z hlavních postav tu má nechráněný sex s vědomím, že je nosičem sexuálně přenosné nemoci, smrtelné – takže ještě kniha podporuje stereotypy vůči neheterosexuálům nemluvě o dalších informacích, které jako heterosexuál těžko mohu potvrdit, rozporovat, nicméně z mého pohledu dělá medvědí službu LGBT komunitě.

Oficiální popis: Po klimatických válkách je za arktickým kruhem vystavěno plovoucí město. Jde o pozoruhodný počin mechanického i sociálního inženýrství. Obyvatelé města již novému způsobu života uvykli, ale realita není ani zdaleka ideální. Město se začíná pomalu rozpadat. Zločin a korupce zakořenily téměř všude. Široce rozevřené nůžky mezi neuvěřitelným bohatstvím a nejnuznější chudobou se stávají zdrojem třenic. Navíc obyvatelstvo souží nová nemoc, na níž zatím neexistuje lék. Když do města zavítá nezvaná návštěvnice, začne se vše měnit. Žena, která připluje na člunu v doprovodu kosatky a ledního medvěda, si město okamžitě podmaní a položí základy nevídaného odporu. Ve snaze zachránit město dřív, než se zhroutí pod tíhou vlastní zkaženosti, se postupně odkrývají šokující skutečnosti. Román Poslední civilizace je pozoruhodně palčivým příběhem o politické zkorumpovanosti, organizovaném zločinu, technologii bez otěží, dopadech klimatické změny, genderové identitě i sjednocující síle lidských pout.