Těšil jsem se na mnou vychválenou knihu, její druhý díl. Je to jednoduché ke čtení, zábavné, plno příkladů. Nicméně jsem dál, kniha je výborná pro rodiče na začátku, začínající, ale na můj vkus obsahuje příliš mnoho nevhodných rad. Negativních alá „neřízni se“ (které neříkají co tedy má dělat, aby se neřízl, navíc směřují myšlenky k tomu říznutí a tím přivolávají to říznutí) nebo plno manipulativních. Kniha je vhodná pro člověka, který tyto špatné rady (nepříliš dobré rady) je schopen odhalit, ale zde bohužel průnik se začínající rodinou nebude asi velký.
Abych knize moc nekřivdil, plno věcí správně kritizuje, k většině píše rozumné komentáře i rady. Jen na můj vkus i těch špatnějších rad není málo.

Oficiální popis: Autorka jednoduchým, lehkým a humorným jazykem vypráví o tom, jak vychovat samostatné dítě. Popisuje, v čem spočívá nebezpečí rodičovského perfekcionismu, přehnané péče a nadměrné kontroly. Vysvětluje, proč je tak důležité poskytnout dítěti možnost výběru, kdy stojí za to dítěti pomoci, a kdy mu naopak nechat volnou ruku, jak naučit dítě bez hysterie a slz usínat, chodit na nočník a uklízet po době hračky. Nyní existuje jakýsi kult dětí. Pro některé matky jsou jejich děti středobodem vesmíru a všechno se musí kolem dětí točit, jen pro ně a kvůli nim. Ve skutečnosti jediná a nejdůležitější rodičovská mise je naučit dítě samostatnosti. Jak si počíná taková „lenivá“ máma? Je „líná“ krmit dítě, a tak mu podá lžičku a sleduje, jak si s ní její potomek počíná, nevadí jí, že pak musí umýt půlku kuchyně. „Lenivé“ mámě se nechce mýt nádobí, a proto svěří tento životně důležitý úkol svému dítěti, i když ví, že pak bude muset nádobí ještě jednou umýt. Přitom vše probíhá bez jakéhokoli fanatismu – „lenivá“ máma „nepřehazuje“ na dítě všechny domácí práce, ale prosí ho o pomoc s tím, nač jí samotné nezbývá čas nebo síla. Lehké a místy ironické vyprávění provázejí milé, žertovné ilustrace, které názorně vystihují jádro pojednávaného problému.