Částečně bych se mohl opakovat jako u knihy Český fašismus 1922-1945 a kolaborace 1939-1945. Tahle kniha je konstruována jinak. Vypráví příběhy sedmi lidí z různých zemí, dnes označovaných jako kolaboranti. Já sám jsem četl první čtyři příběhy a závěr. Kniha je směsí faktů (ta přínosná část) a názorů autora (ta méně hodnotná část knihy). Z knihy je poznat vliv toho, že to píše někdo z budoucnosti, a vliv snahy odůvodnit si proč daného člověka označit za kolaboranta. Je zde vidět snaha zdůraznit fakta, která ukazují na negativní charakter a oslabit fakta, která by mohla ukazovat opak. Nenechává se prostor čtenáři, aby snad nedošel k jinému názoru. I když ne vždy, např. na straně 111 a 112 píše o poručíkovi Bonsakovi, který na začátku války potopil dvěma ranami ze tří nový těžký křižník Blüger, vlajkovou loď německého invazního loďstva. Poručík se nestal hrdinou, ale na konci války byl odsouzen za spáchání „hospodářské velezrady“, za členství ve straně a za to že spolu se 146 000 dalšími Nory pracoval během okupace jako dělník pro Němce. Dále v závěru se autor pokouší o vyváženost, nicméně se mu to příliš nedaří z mého pohledu.

Je to celkově zajímavé, je jasné, že tehdy se prostě někde udělala hranice pro víceméně binární rozhodování je to kolaborant nebo ne.  Jsou to události staré mnoho desítek let a přesto nejen v této knize je poznat snaha nezpochybňovat tehdejší rozhodnutí. Přitom žádný člověk není binární, dokonce ani Hitler či Stalin. Hodnotit fašismus pohledem dnešní doby jako jasné zlo, když po první světové válce do Německa utíkali židé z okolních zemí, když v Rusku vládl strašlivě komunismus, je dle mě neuctivé a nespravedlivé k tehdejším lidem, kteří žili v naprosto jiném světě. Světě, který se od našeho lišil značně technologicky, tak ale i sociálně (např. chování k ženám nebo rvačkami).
Děkuji autorovi, že tak zevrubně popisoval tak dlouhé období kolaborantů, pomohlo mi to víc se do jejich života vcítit, mnohé si stále nedovedu představit, odůvodnit, určitě mi chybí spousta střípků z jejich života i života tehdejší společnosti vůbec. Na druhou stranu zhruba dovedu si představit, jak člověk dospěl k závěrům a činům, které nakonec učinili. Zvláště když se člověk zaměří na rozdíly a společné rysy mezi českými legionáři (zrádci Rakouska-Uherska), kolaboranty a současnými příznivci EU a jiných nadnárodních hnutí, organizací a řekněme republikány.

Originální popis: Autor se sedmi životními příběhy evropských kolaborantů z let druhé světové války snaží odpovědět na často vznášenou otázku, zda právě Češi měli nějaký zvláštní talent na spolupráci s nepřítelem. V neposlední řadě jde však i sondu do psychologie těchto lidí: byli to většinou „vlastenečtí zrádci“, muži, jejichž prvotní motivací rozhodně nebyly peníze. Prohlašovali, že zachraňují své národy v obtížné a dramatické době, a při tom byli pouhým nástrojem okupační moci. Knihu doplňuje obrazová příloha obsahující řadu u nás dosud nepublikovaných snímků.