Smíšené pocity. Na jedné straně celkem zdařilý pokus věcně popsat různé nekvalifikované práce v roce 2017. Člověk získá celkem zajímavý vhled do myšlení lidí na takových pozicích, chování zaměstnavatelů, lékařů, šéfů. Obdiv k novináři, který se do takového projektu pustí, vžívá se do chování takových lidí, aby nebyl příliš nápadný. Trpí podobně jako spolupracovníci, když respektuje i zdraví škodlivá pravidla např. nemožnost si odskočit. Člověk musí překousnout hrubé vyjadřování, sprostá slova, která částečně patří do popisovaného prostředí, částečně vypovídají leccos o autorce. Stejně tak, i když kniha je zjevně dělána formou poznámek během práce, je tu vidět zjevná snaha čistě popisovat a nepříliš hodnotit, na tolik, že zde popisuje i značně osobní a rodinný život, částečně to je ku prospěchu chápat prolínání práce a osobního života, částečně je to opravdu detailní, až neuctivé k potomku autorky a jeho soukromí. Je samozřejmé, že často se dostává do situace, kdy zvažuje, co je morální a co ne. Autorka zde měla celkem zajímavou hranici, nechtěla lhát, jen některé věci zamlčela, když se neptali. Na druhou stranu se přiznává k falšování potvrzení od lékaře, které zadá kamarádovi.
Nicméně i když se snaží věcně popisovat situaci ve firmách, je bohužel vidět, že mnohé popisy jsou zkresleny nebo „jen“ ovlivněny jejími názory. Je nutné text číst pozorně a odfiltrovávat popis od autorových názorů. Místy ty názory se prezentují jako fakta, někdy bohužel mnohokrát omílané mýty jako, že osmihodinovou pracovní dobu zavedly odbory – ve skutečnosti asi první osmihodinovou mzdu zavedl Ford, který tím mimojiné snížil chybovost, zvýšil produktivitu a po něm to přebírali další, aby se toho nakonec chopily odbory prosadily to (téměř) všude rychleji a násilně, i tam kde význam je minimálně sporný. Celkově autorka glorifikuje regulace, tuhý zákoník práce, odbory a od toho se odvíjí její názory a bohužel i popis situace.
Celkově hodnotím knihu celkem kladně, popisná část přes své nedostatky je unikátní, přínosná, zvláště k přihlédnutí k tomu, jak náročné je mnohdy dělat takové práce. Můžeme mít jiné názory na důvody problémů i jiné možné řešení, nicméně minimálně částečně kniha popisuje faktický stav, takový jaký byl v roce 2017.
Oficiální popis: Kniha investigativní novinářky Saši Uhlové sestává v první řadě z reportáží, které napsala a postupně vydávala v rámci speciálního projektu magazínu A2larm.cz (ten na něj získal grant od Fondu na podporu nezávislé žurnalistiky). Autorka si v rámci projektu změnila jméno a upravila fyzickou podobu, přeorganizovala svůj rodinný život a věnovala půl roku života zkoumání podmínek, v nichž pracují lidé na nekvalifikovaných a nízko placených pozicích – od prádelny přes drůbežárnu, kasu v supermarketu, výrobnu žiletek až po třídírnu odpadu.
Součástí knihy jsou i osobní deníky a zápisky, v nichž zachycuje pocity, vjemy a reflexe, které se do reportáží nevešly. Jednotlivé reportáže jsou proloženy texty, které mají laickému čtenáři přiblížit legislativní i organizační okolnosti zaměstnávání lidí ze sociálně slabých vrstev.
Celý projekt je propojen s dokumentárním filmem Hranice práce Apoleny Rychlíkové.