Monotématická kniha. Vzhledem k tomu, na můj vkus, dost ukecaná. Na druhou stranu díky tomu kniha obsahuje dost argumentů, příkladů, užitečných pohledů. Zdá se, že autor čerpá ze své zkušenosti, tj. kniha je bez odkazů na výzkumy, argumenty. Autor pochází z německého prostředí, občas dává nahlédnout do ryze německého pohledu.
Hlavní myšlenkou je to, že by si člověk měl být vědom zhruba svých hranic, vědom si jak se ty hranice pohybují s věkem, zdravím, aktuální náladou. A pokud člověk nemá vážné důvody, měl by je respektovat sám a dávat je najevo i pro okolí. Hranice přispívají k lepší atmosféře celkově i k lepší osobní náladě.
Nejvíce mě z kniha zaujala část o dětství, kde autor dobře vystihl jádro pudla, problém výchovy dětí i bohužel riziko přenosu chyb výchovy mezi generacemi. Je náročné najít tu správnou hranici a ještě horší ji ve správný okamžik upravovat.

Oficiální popis: Jak v sobě najít střed a nastavit hranice.
Přebíráte úkoly, které vám nenáleží? Je pro vás těžké říkat „ne“? Nasáváte do sebe často cizí pocity? A když se unavíte, máte sklon se před celým světem úplně uzavřít? Pokud byste odpověděli souhlasně, možná se potřebujete naučit lépe se o sebe postarat, být se sebou v kontaktu a začít si nastavovat hranice, a to na mentální, komunikační a energetické rovině. V dnešním světě, kde „všechno je možné“, ale kde si v sobě na druhou stranu neseme evolučně zakotvený význam příslušnosti ke skupině, to vůbec není tak snadné. Jde vlastně o schopnost se vycentrovat – abychom věděli, kdo jsme, co cítí naše tělo, jaká je naše perspektiva a co je v našem zájmu. Cílem je, aby naše hranice byly pružné, takže nás neuzavřou, nýbrž budou fungovat na základě respektu (k sobě i druhým) a pomohou nám skutečně se s druhými setkat. Kniha obsahuje sebeposuzovací test, podněty pro sebereflexi a praktická cvičení i příklady z autorovy praxe.