Směs 6 kapitol různých autorů, které spojuje název knihy. Bohatě ozdrojované, na dané téma relativně dobře čitelné, zajímavé. První dvě kapitoly popisují porody v různých zemích i časech. Další dvě kapitoly popisují vývoj porodní asistence. Další kapitola popisuje rituály se ztrátou dítěte i rodičky. Předposlední kapitola rituály i vliv těhotenství, porodu na muže. Poslední kapitola je o sociálním porodu, odcházení dětí od rodičů. Téma mě zajímá, takže na jedné straně jsem četl pozorně, na druhé straně přelítával části, které znám. Celkem se podařilo skloubit zajímavost a nadhled. Nejvíc zajímavá byla pro mě kapitola o mužích a jejich prožívání porodu. I z toho důvodu, že svým způsobem nové téma, příliš neřešené a vlastně si člověk uvědomí zpětně, co každý nějak jinak prožil, byť triviálně tím, že neprovokuje tím, co těhotná žena by neměla, že i něco takového má svůj název: fenomén couvade.
Pokud vás dané téma dané výstižným názvem knihy zajímá, myslím si, že bude kniha pro vás.

V pánvi řeky Sepik na Nové Guineji stačilo k rozhodnutí o osudu čerstvě narozeného dítěte slovo muže: „umýt“, nebo „neumýt“. Kniha otevírá téma porodu jako sociálního a kulturního jevu. Porod je sám o sobě na kultuře nezávislým jevem, v různých časech a kulturách však vznikají „zaručeně správné“ představy o tom, jak mají lidé přicházet na tento svět. Kolektivní monografie Porod otevírá témata kulturní tvárnosti porodu, zároveň ukazuje limity kulturního konstruktivismu. Kromě smrti, kdy ze světa odcházíme, neexistuje silnější téma, než jak na svět přicházíme.