Kniha je dle názvu pro rodiče s dítětem náročným na péči, nicméně myslím si, že dokáže říct něco každému, tedy skoro, pro ty nejvážnější formy vás odkazuje na odbornou osobní pomoc, i když částečně to vyznívá jako alibismus. V každém případě autorka čerpá ze své praxe i ze svého osobního života a tím přispívá k praktičnosti knihy a uvěřitelnosti. Nejdříve definuje pojmy, především definuje a vysvětluje, že žádné chování není maladaptivní, prostě dává smysl, jen někdy bývá těžké rozplést klubko příčin a setrvačností. Slovy autorky, chování je nápověda, všichni potřebujeme propojení, abychom přežili. A především usměrněné a zapojené děti, které se cítí v bezpečí, se chovají dobře. Důležité je, že dokážeme být regulovaní, není nutné být klidným, spíše naopak. A postupně v knize přesvědčuje, vysvětluje, upřesňuje, uvádí příklady. Mně přesvědčila.
V druhé části přibližuje chování dítěte/lidí na chování sovy (ta rozumná, kdy má smysl věcně komunikovat), hlídacího psa, ale i vačice. Učí nás, jak se chovat v jednotlivých podstavech psa a vačice, proč a jak. A na konci vlastně říká, že to chce trpělivost a že často to není jen o dítěti, ale i o řešení sama sebe. Autorčina přirovnání k hlídacímu psovi mě uchvátila. Podstavy Co se děje?, Připraven k činu, Odprejskni i útočící hlídací pes. Stejně tak podstavy vačice, méně projevující se, ale neméně důležité řešit: Zasněná vačice, Vychytralá vačice, Vypnutá vačice a vačice, která dělá mrtvou. Až na konci knihy mi došlo, že není třeba se nějak identifikovat, že je možné, aby člověk byl v některém stavu psa a jindy v některém stavu vačice.
V knize najdete strukturovaně seznamy toho, co (ne)dělat, to už bych opisoval celé části chyby.

Oficiální popis: Odbornice v oblasti rodičovství a neurověd Robyn Gobbel říká, že ať je chování dítěte sebevíce matoucí a nepředvídatelné, je vždy možné ho vysvětlit a usměrnit. Je jen třeba zamyslet se nad tím, co se stalo před tím, a pochopit, co se v dítěti děje. Využívá aktuálních poznatků z oblasti neurověd a snaží se rodiče i pedagogy dětí s nepředvídatelným a matoucím chováním dovést k pochopení toho, co se jim dítě snaží sdělit. Autorka průběžně apeluje na nutnost zachování bezpečí pro všechny, tedy pro dítě i jeho okolí. Nepředvídatelné, matoucí a nesrozumitelné chování bývá často nebezpečné, děti poškozují sebe samé, vrhají se do riskantních situací, což se mnohde stáje ještě řeší medikací a omezujícími prostředky. Do jaké míry je jisté omezení nutné? A co dělat pro to, abychom po něm museli sáhnout pouze v opravdu výjimečných situacích? Toto chování často provází děti s hlubší poruchou autistického spektra, s mentální retardací a někdy se týká i dětí s metabolickými vadami. A samozřejmě je problémem i u dětí s vývojovou poruchou chování.

Ač se kniha zabývá závažným problémem, nepostrádá jistou míru nadsázky a nadhledu a vede k pozitivnímu vnímání dítěte, k tomu, aby jej rodiče a pedagogové viděli jako celého člověka a ne pouze jako soubor (náročných) symptomů.