Možná druhá křesťanská kniha po Bibli, no vlastně po knihách Orko Váchy. Hned na začátku pp11 kniha odradí logickým nedostatkem, navíc uvozený „většinou nakonec všichni zvednou ruku na znamení, že královo jednání je logické a velmi spravedlivé. Nesouhlasím. Král odpustil služebníku, bez podmínek. Předem ani dodatečně neřečených. A pak porušil slovo, vzal zpět odpuštění. Možná logické to pro někoho je, ale spravedlivé to není. Zvláště když dále v knize autorka sama říká, že lidé jsou uvězněni nějakou podmínkou.
Nicméně souhlasím, že služebník mohl (za mě i měl) odpustit svému dlužníku. Připadá mi to logické, lidské, morální i v souladu s mou strategií: Pošli to dál, resp. s důsledky s touto strategií spojenými. Samozřejmě jako apateista mám jiné důvody než v knize řečené s bohem, ale ve svém důsledku stejné. Mnoho lidí se víc trápí, jsou ve vězení, víc než viníci, poškození. A i kdyby méně. V každém případě většina knihy dává smysl, i když pro mě z jiné příčiny než Bůh a boží odpuštění, zásah. Tedy pokud si místo božího odpuštění, božího vlivu dosadíte ateistické důvody, budou dávat rady smysl také. Zvláště oceňuji poslední kapitolu ohledně vin českého národa v minulosti.

Další chyba je na pp14, tvrdící, že křesťanství je jediné náboženství s odpuštěním hříchů. Nikoliv.
Celkově hodnotím knihu spíše kladně, pokud si člověk odmyslí vysvětlení Bohem, představu jedinečnosti křesťanství a neomylnosti Bible, což je velké pokud.

Oficální popis: Existuje dvojí typ duchovní nesvobody, s níž měl i má osobní zkušenost zřejmě každý obyvatel planety Země. Jedná se o „vězení neodpuštění“ a „vězení samospravedlnosti“. Jsou to dvě zcela opačné situace. V prvním případě někdo člověku ublížil a on neumí říci „odpouštím“, v druhém případě se on sám provinil a nedokáže poprosit za odpuštění, říci „promiň“. O možných příčinách takového stavu, těžkostech s tím spojených a o cestě ven je tato knížka.