• Kniha o rozvážnosti s dobrým názvem Ještě to promysli. Dává smysl ji přečíst, i když chybky se najdou. Např. na straně 51 vyvozuje o neznalosti respondentů průzkum, který se ptá i na neexistující pojmy, bohužel jeden z pojmů, který považuji za neexistující, „vlastní čísla“ existuje. Na stejné straně výzkumy o všech špatně překládá na to, že nemá vliv pro nikoho – tedy to, co v knize radí autor vztáhněte i na obsah této knihy.
• Na straně 120 je zajímavé zamyšlení, že příliš argumentů škodí, že záleží na tom nejslabším – přirovnám to k tomu, že i řetěz je tak pevný, jak jeho nejslabší článek.
• Současně jsem se posunul dál ohledně vymýšlení řešení, už dávno vím, že je lepší řešení vymýšlet spolu, než pak sám a pak přijít s hotovým řešením. V této knize naleznete způsob, jak spolupracovat, komunikovat, i když už řešení nalezené máte – kapitola 5. Z falešného dilema jít na výběr z mnoha, vyslechnout. „Prezentuji vám xyz. Jaký důkaz bych vám měl předložit, abyste změnil názor.“
• Na straně 260 je krásný příklad upřímnosti ohledně dovolené – Odreagujete se, uvidíte jiné veverky. Ale když jste smutní, budete smutní i zde, jen jinde. Můžeme vás vzít na túru, ale neuděláme z vás nadšence do turistiky.
• Na straně 262 je hezký vývoj člověk: nejsem důležitý -> jsem důležitý -> chci přispět k něčemu důležitému.
• Citát, se kterým souzním: Mé názory jsou proces, ne cíl. Emma Goldmanová 267

Oficiální popis: Inteligence je obvykle vnímána jako schopnost myslet a učit se, ale v rychle se měnícím světě je důležitější jiný soubor kognitivních dovedností: schopnost přehodnocovat a odnaučovat se. Dávat přednost nepohodlí pochybností před zažitým přesvědčením. Nenaslouchat pouze názorům, které nám dělají dobře, ale dát prostor myšlenkám, které nás nutí k zamyšlení. Nevnímat něčí nesouhlas jako útok na své ego.
Samotná inteligence však problém neřeší: čím jsme bystřejší, tím slepější můžeme být vůči svým vlastním omezením.
Organizační psycholog Adam Grant vás v této knize naučí, jak mít otevřenou mysl. Na základě provokativních myšlenek a pečlivých důkazů zkoumá, jak se radovat z toho, že se mýlíme. Jen tak se však můžeme stát celoživotním nadšeným studentem světa. Vždyť je osvobozující, že nemusíme věřit všemu, co si myslíme, ani přijímat vše, co zrovna cítíme! Vzdejme se názorů, které nám už neslouží, a dejme přednost mentální flexibilitě před hloupou důsledností.