Doporučuji. Víc než doporučuji, jedna z nejpřínosnějších knih tohoto roku. To neznamená, že není něco s čím bych nesouhlasil, ale autorka prostě dokáže argumentovat, vysvětlovat svůj pohled, tedy i když s ním nakonec třeba nesouhlasím, chápu její pohled a jsem částečně nahlodán v názoru. Kniha je velmi strukturovaná, systematická a přitom je velmi čtivá. Nebýt toho, že svádí k zamyšlení, byla by rychle přečtená. Ale co text, to vzpomínka, myšlenka, zamyšlení na mé straně (např. zamyšlení mezi podvodem za účelem majetku a podvodem za účelem sexu, dítěte).
Kniha je dost motivační, nejen že popisuje negativní důsledky na jednotlivce, který byl nějak napaden, poškozen. Ale popisuje i možné důsledky pro celou firmu. Vždy systematicky popisuje možnosti, metody pro poškozené osoby, přihlížející, škůdce i lídry. Rozlišuje různé úrovně včetně neúmyslného jednání a víceméně úmyslného. Povzbuzuje a motivuje k větší otevřenosti nejen poškozené, ale i lídry, přihlížející. Dává výzkumy potvrzené motivace proč mít spíše pestřejší tým, zvláště pokud máte produkt pro pestřejší klienty.
Současně celkem srozumitelně vysvětluje, proč a jaké chování je vhodné na různé více či méně závažné situace. Komunikovat to je asi obecná klíčová vlastnost. Nenechávat si pro sebe naštvání a když už se obáváte následků, tak aspoň při odchodu…
Některé závěry se mi zdají až moc přísné, částečně je to dáno tím, že kniha pochází z US prostředí, kde sexuální obtěžování je výraznější přečin než u nás včetně činů, které u nás nikdo neřeší. Částečně je to o míře. Chápu, že firemní večírek ve striptýzu je děsný, zvláště pro ženu, přirovnal bych to k travesti show, kterou jsem ve formě firemního vánočního večírku zažil já. Bylo by špatné, když by takové akce byly opakované nebo dokonce pravidelné. Ale zas bych nerad, aby pak společenské akce skončili vždy podobně ohlodané na kost o vše, co by mohlo někoho popudit, to raději jednou za život přežít cokoliv…
Knihu doporučuji.
Oficiální popis: Necítíte se ve svém týmu komfortně? Stal se váš kolega obětí šikany? Doslechli jste se, že jako šéf nejednáte fér? Proč brát podobné otázky vážně? Už proto, že pokud se v práci necítí dobře byť jen jediný člověk, má to negativní dopad na výkon celého týmu. Naštěstí tu je Kim Scott, autorka kultovního konceptu radikální otevřenosti, která nám ukáže, že každý z nás může vykročit z řady a nastartovat potřebnou změnu. Změnu k tomu, abychom dokázali vytvářet pracovní prostředí, ve kterém ze sebe budou všichni dávat to nejlepší a které bude fungovat i jako magnet na skvělé kolegy.
Vstupte s námi do světa Férové práce, kde nemají předsudky, obtěžování či diskriminace šanci!
Jeden komentář: “Férová práce – Kim Scott”
Dodatečně jsem našel poznámky ke knize, bez úprav přidávám:
Mnozí pozitivní diskriminují rodiny s dětmi, je to špatně nebo ne? (Dle mě je to spíše špatně, zvláště když svobodný pak nemá čas vlastně si tu rodinu najít…)
Proč by měli mít muž a žena stejný plat? Neplodné ženě vyšší plat než plodnému muži. Když bude nedostatek manažerek (nebo manažerů) a já do týmu budu chtěl manažerku (protože mít rozmanitý tým má výhody, vědecky zdokumentované), proč bych ji nedal víc? Nebo proč bych dočasně nemohl najmout za víc nebo naopak za méně?
– jistě, kdokoliv má mít právo se jakkoliv označovat. Na druhou stranu je otázkou, jestli jsem povinen se učit správně něčí jméno, pohlaví, tituly. U prvního a třetího se asi shodneme, že nemusíme a máme v jazyce možnost oslovit člověka, jehož jméno neznáme. U pohlaví, zatím, takovou možnost nemáme. Je to nepříjemné každopádně, když někdo označí někoho opačným pohlavím, ale asi bych přešel na onikání….
– jako zaujatost uvádí i to, že když někdo označí chybně indckého syna jednou ze dvou indckých rodin. Nebo když se zamění Mexiko za Brazílii. Opět si nejsem jist, jisté hádání patří k životu, je blonďatý syn synem toho blonďatého páru? Brýlatý, brýlatého? Život je dohadech, asi bych je nezveřejnoval, ale nějak výjimečně zvláště se za to omlouvat? Nevidím důvod, prosté, omlouvám se dle mě stačí.