- Kniha se dobře čte. Nicméně pokud chcete lepší argumenty, data, jsou lepší. Zde jsem vícekrát narazil na nedomyšlenou argumentaci, nevyváženou či chyby. Originální ilustrace, občas trvá než mi dojde souvislost s kapitolou, někde mi nedošla, ale nevěnoval jsem tomu až tolik času, osobně se mi nelíbí.
- pp37 – asi jsem starší než autorka, ještě si pamatuji doby, kdy na WC nebýval toaletní papír, ztrácel se ve velkém. Než prostě se investovalo do dávkovačů toaletního papíru, kde nejde odnést celá rule papíru najednou nebo dokonce kde se papír trhá po kuse. A stejně se dřív či později vyřeší problém s povinnými menstruačními pomůckami, dle toho jak moc se budou ztrácet. Osobně proti pomůckám mám hodně námitek, ve stručnosti: podpora jednorázových pomůcek na úkor látkových, proč něco nařizovat, když někdo to fungovalo samo, na míru (někde jsou už nyní k dispozici, někde je vedle obchod, někde je komunita žen, co si vypomohou). V podobném duchu argumentace finanční, asi autorku udivím, i když bych finančně na to byl lépe, budu proti zdarma věcem, protože dřív či později se plýtvá a ztratí se ekonomické metriky. A ti, co se chovají ekologicky nebo prostě levný jednoráz nesnesou, budou platit dvakrát.
- pp154 zaujala mě informace, že ve schopnosti multitaskingu není mezi mužem a ženou rozdíl. Až tak mě padnutí další stereotypu nepřekvapilo, ale je to asi jedna z mála novinka pro mě z knihy.
- pp 94 Zhoršení životní úrovně po rozchodu udává 60% samoživitelek oproti 34% samoživitelů.
- pp 281-282 Denně vaří a/nebo uklízí 71% bezdětných a 13% bezdětných. 61% vůči 30% mezi single. A dál autorka používá argument typu slaměného panáka aniž by jakkoliv se pokusila ten rozdíl vysvětlit, krom srovnáním se Švédy.
- Kniha mi dala aspoň další tipy na další knihy.
Oficiální popis:
Soubor čtyřiadvaceti trefných, vypointovaných a daty podložených esejů Proč jsme tak naštvané? odborové právničky, publicistky a feministky Šárky Homfray popisuje společenské postavení žen v současném Česku, kde jsou výchova, životní volby a dráhy žen a mužů do značné míry odlišné. Šárka Homfray mapuje a s ironií sobě vlastní komentuje genderové rozdíly projevující se ve škole, v práci, ve vědě, v politice i ve zdravotnictví. Vychází při tom jak ze zkušeností vlastních, potažmo žen ve svém okolí, tak z četných společenskovědních výzkumů a analýz, především pak českého původu. Zjišťuje, že věci, které se ženám dějí, nejsou náhoda nebo smůla, ale vycházejí ze společenského nastavení. Cílem knihy Proč jsme tak naštvané je verbalizovat vztek, který v ženách neférový systém probouzí, a transformovat jej do účinných strategií vedoucích k pozitivní změně české společnosti.