Kniha se špatně čte, pomalu, zpětně to přisuzuji nepříliš strukturovanému dlouhému textu, používání mnoha cizích slov. Aneb na čtení potřebujete klid a pozornost. V knize najdete kategorizace snů. Po přečtení knihy mám z knihy minimální pozitivní přínos. Bylo to celé takové teoretické, přesněji nepoužitelné v praxi.

Myšlenky, které se mi vynožili při čtení knihy: Je mnoho snů, které si člověk pamatuje jen velmi krátce po probouzení, myslím si, že mnohé ani to. Tedy analyzovat sny závisí na tomto předvýběru a dále na vaši paměti si podmnožinu snů zapamatovat případně lépe zapsat hned po probuzení.

Za mě interpretace snů je do značné míry osobní, subjektivní, dle mě je jen ten, komu se sny zdají, je schopen pochopit, odkud jednotlivé části pravděpodobně mozek vzal a i pochopit jejich význam je kýmkoliv jiným značně obtížné. Sen je pro mě především zpracování informací z aktuálního dne, často zajímavá dedukce a předpovídání věcí příštích. Navíc některé sny lze ovlivnit – tedy nějaká interpretace cizí osobou za mě může být spíše kontraproduktivní.

Oficiální popis: V obrazové řeči snů získává naše vědomé já přístup k oblasti nevědomí. Sny jsou proto nejen fascinujícím objektem zkoumání hlubinné psychologie, ale mohou zároveň významným způsobem provázet a podporovat terapeutické a sebeterapeutické procesy. Hans Dickmann, klasik na poli hlubinné psychologie, ve své knize předkládá úvod do hlubinně psychologického výkladu snů, který je přístupný jak odborníkům, tak i čtenářům usilujícím o vlastní sebepoznání.