„Ptala se mě bývalá spolužačka, jestli ji půjčím peníze. Já: Ta co neodmaturovala? Kolegyně: Jo. Řekla jsem, že nabíráme pokladní, ale tohle by prý dělat nešla, protože je pod její úroveň.“ A jakou úroveň má holka, co nedodělala ani střední školu a nechce pracovat…
Na jednu stranu nesoudil bych úroveň člověka ani dle neudělané maturity, ale ta první část je symbolická. Podobně jsem to zažil, když jsem byl na brigádě během vysoké, já jsem si při manuální práci odpočal od té duševní a ještě mi za to platili. Ale taky jsem slyšel, že je to „pod mou úroveň“. Naštěstí mě to neodradilo tehdy ani potom. Bohužel některé to odradí, i za cenu toho, že si pak půjčují peníze…

Oficiální popis: Peklo, pokladna a Twitter. Krátce před mými osmnáctými narozeninami se mí rodiče rozhodli, že bych si měla najít brigádu, abych poznala hodnotu peněz, naučila se zodpovědnosti a všechny tyhle dospělácké rodičovské řeči, které zní dětem vyloženě úchylně. Svůj životopis, který obsahoval pouze jméno, údaje o základní škole a právě studovaném oboru, jsem rozeslala do dvou obchodů. Z jednoho se mi ozvali, a tak začala má pultovní kariéra! Byla jsem odhodlaná dělat cokoli, jenom ne pokladní. Takže jsem se v listopadu 2016 poprvé postavila za kasu. Tahle práce mě ale začala docela dost bavit. Bylo to jako na Superhrách, kdy se musíte postarat o restauraci nebo hotel; kontrolovala jsem si fronty, doplňovala letáky, odnášela košíky zpátky ke vchodu, odbíhala vážit zeleninu… a i se zákazníky byla kolikrát sranda. Protože jsem doma už svým vyprávěním o zážitcích z obchodu všechny otravovala, začala jsem své příspěvky dávat na internet. Příběhy, které jsem nezveřejňovala, protože byly delší a komplikovanější, najdete v této knize. A s nimi i ty krátké.