Zaujalo mě téma sebeanalýzy. Když jsem narazil na knihu tohoto názvu, rozhodl jsem se ji zkusit. Teprve později jsem zjistil, že jde téměř o stoletý text – autorkou je žena, která patřila k prvním, jež si dokázaly prosadit právo na svobodnou volbu povolání a seberealizaci, a to navzdory nesouhlasu rodičů i tehdejší dobové „morálky“. V té době to pro mě je nepředstavitelné. Není tak divu, že se dokázala odchýlit i od Freudových názorů Freud byl tehdy téměř zbožšťován, což ovlivnilo i ty oblasti poznání, kde se mýlil.
Kniha je přehledně strukturovaná, věcná a podrobná. Nejprve se věnuje výhodám a nevýhodám sebeanalýzy; například mě na straně 21 zaujalo tvrzení, že „Skutečnost, že hlavní potíže jsou emoční, a ne rozumové povahy, potvrzuje fakt, že analytici nemají příliš velkou výhodu“. Popisuje dvě základní hnací síly: neurózy (uvádí několik druhů) a obecnou lidskou snahu po lepším životě. Vysvětluje podíl pacienta i analytika na psychoanalytickém procesu a přibližuje téma příležitostné sebeanalýzy – včetně konkrétních příkladů, kde ukazuje její možné nedostatky. Další část je věnovaná systematické sebeanalýze, kterou ilustruje rozsáhlým (zestručněným) reálným případem, a závěr patří limitům sebeanalýzy.
Celkově si myslím, že i po tolika letech má kniha co nabídnout nejen odborníkům, ale i laikům. Nezbývá než smeknout před autorkou. Kolik chytrých lidí jsme během staletí ztratili jen kvůli nerovnosti? Tuto jsme naštěstí „stihli“ včas…

Oficiální popis: Autorka nastiňuje možnosti využití psychoanalýzy k samostatné práci na sobě, ať už mezi sezeními, či v době přerušení terapie například z důvodu nemoci nebo dovolené, ale i v rámci seberozvoje. Rozebírá hnací síly neurotických potíží, různá stadia psychoanalytického porozumění, pacientův a analytikův podíl v procesu psychoanalýzy, příležitostnou a systematickou sebeanalýzu i realistická očekávání, která může člověk mít, a možné překážky, pokud sebeanalýzu podstoupí.