Autor knihy mě zaujal už dříve, bohužel než jsem si našel čas na čtení, autor zemřel. Mám smíšené pocity, když čtu jeho knihu a porovnávám ji s typem jeho smrti a domněnkami, které se vynořují. Nicméně jsem se snažil, aby toto neovlivnilo mé komentování knihy.

Na straně 24 píše v tom smyslu, že pokud dítě neprospívá, automaticky za to může rodič. Nicméně o pár stran dál už správně uvádí, že věc je složitější, protože těžko chtít u dítěte zlepšení – jak to říci – i děti jsou různé a těžko říct, co lze ovlivnit rodičem a co je dáno samotným dítětem. Na straně 37 si autor dává práci s tím, že používá různé termíny a pojmy, které víceméně říkají totéž, ale jsou z různých důvodů vhodnější – připomnělo mi to podobné aktivity u zaměstnavatele. Ač s výhradami, je pravda, že to má svůj význam. Na straně 50 mě zaujala a přesvědčila argumentace vůči tvrzení „ke vztahu s druhým rodičem nemohu nutit“ – srovnává to s čištěním zubů, chozením do školy či seznamováním s novým partnerem. Na straně 123 rozlišuje domov a domácnost, což je něco, co by si měli uvědomit všichni rodiče. Na straně 172 naleznete dotazník pro dítě, myslím, že by jej měli vyzkoušet všichni rodiče.

Kniha se velmi dobře čte, je srozumitelná a poměrně dobře strukturovaná. Je vidět, že se autor tématu dlouhá léta věnoval a vybudoval si jistou prestiž, která mě dovedla k jeho knize. Knihu bych s klidem doporučil jak laikům, tak i jako prevenci pro páry s dětmi. I mě něco dala – viz výše – a přiměla mě ještě více se zamyslet nad tím, co činím/činíme a jak to mohou vnímat děti či okolí. Zvláště ironie, nadsázka a škádlení jsou cizími těžko rozeznatelné, občas rizikové, přitom si myslím, že patří k udržování vztahu, protože … je to nejméně útočný způsob, jak poznávat citlivá místa a prokazovat zájem druhého.

Oficiální popis: Koncept sdíleného rodičovství byl vytvořen po mnoholetých odborných zkušenostech v oblasti práce s rodinami v situaci rozpadu rodičovského vztahu. Dosavadní používané postupy zatížené nedostatečnou koordinací poskytované odborné pomoci, neúměrným užíváním soudněznaleckých posudků a celkově konfrontačním přístupem k rozpadajícím se rodinám nepřinášely očekávané výsledky a výrazně nás odkláněly od standardní mezinárodní praxe.
Sdílené rodičovství představuje jak teoretický koncept, jehož prostřednictvím lze nahlížet na vztahy mezi rodiči (nejen v situaci rozpadu rodiny), tak konkrétní systém organizace poradenských modulů, jejichž prostřednictvím lze rodiče i děti provést zátěží spojenou s rodinnými vztahovými neshodami.
Publikace je určena široké odborné veřejnosti, která se setkává s rodinami potýkajícími se se vztahovými obtížemi, včetně rozpadu rodičovského vztahu, zejména soudcům, advokátům, sociálním pracovníkům, psychologům a psychoterapeutům, mediátorům, ale i pedagogům a zdravotníkům.