Doporučuji, nicméně čtěte pozorně, nacházel jsem hodně otázek, protiargumentů, nesouhlasil jsem s dost argumenty. V každém případě úctyhodné dílo, je znát, že autor se snaží o kvalitní argumentaci. Kniha je velmi dobře strukturovaná, dobře se čte. Nicméně není to úplně oddechové čtení, je vhodné pozorně sledovat myšlenky autora, logiku.

Hlavní myšlenka knihy je jednoduchá, pokud demokracii není nejlepší systém, pojďme zkusit lepší. Nejdříve se věcně zabývá hodnocením demokracie, pozor tato kniha není vhodná pro ty, co si demokracii zbožštili. Velmi přesvděčivě ukazuje na (některé) chyby demokracie a připravuje si tak půdu pro návrh epistokracie. Nicméně poslední kapitola o návrhu epistokracie se mi zdá oproti zbytku knihy trochu odbytá, stručná. Třeba bych očekával víc úvah nad různým nastavením, polemiku atd.

Osobně proti hlavní myšlence dávám tento argument: Pokud se ukáže, že v zemi je víc levých odbočení než pravých, je to důvod změnit pravidla a jezdit po levé straně? Dle mě ne, resp. ten rozdíl by musel být nepravděpodobně velký, aby převážil náklady se změnou spojené, zvyky uživatelů a z toho plynoucí dočasná vyšší nehodovost a podobně vidím argument o epistokracii. Nicméně pokud se jedná o změně nepřímé demokracie na hybridní, zde už dostatečný rozdíl může být.

Autor jde čistě po cíli, tedy nehledejte zde moc kritiku demokracie, kterou epistokracie nevyřeší. Např. úvahy přejít z nepřímé demokracie na přímou (krom athénského typu) nebo třeba hybridní demokracii. Nebo mi zde chyběla kritika epistokracie přes kritiku povinných klubů znalých jako je v ČR ČLK, ČAK: mají své mouchy, uzavírání se vůči změnám, riskantnějším alternativám, snaha zakazovat alternativy. Osobně si myslím, že epistokracie by byla nebyla lepší než demokracie, nějaké věci by zlepšila, jiná by zhoršila, těžko říct co by bylo větší. V každém případě jsou zde neznámá rizika a rizika podobná jako u ČLK a ČAK, která by byla příslušně větší. A samozřejmě vyzdvihl bych riziko, které autor sám zmínil, že platí pravidlo, že každé věcné ohodnocení použíté pro rozhodování ztrácí sílu, korelaci.

Nicméně v knize najdou dobré argumenty kritici (nepřímé) demokracie, ať už příznivci hybridní demokracie jako jsem aktuálně já nebo třeba anarchisti. Hybridní demokracie je kombinace nepřímé a přímé demokracie, kdy volič sám se rozhoduje, jestli v daném hlasování bude hlasovat sám nebo posílí svým hlasem vliv jím vybraného voliče/zástupce – odborníka (včetně transitivní možnosti).

Dále následují mé poznámky:

• pp40 S principem autority nemohu souhlasit a současně je to hlavní důvod proč nezavádět epistokracii. Příkladem jsou organizace jako ČLK a ČAK, které si udržují pozice, vytváří se pozitivní zpětná vazba, kdy oni dělají testy, na základě nich se zužuje a zkonzervativňuje vývoj. U ČLK a ČAK je to problém, u vládnutí tímto způsobem by to byl obr problém. Dalším důvodem je to, že vždy problém nemají řešit jen odborníci, u lékaře má poslední slovo pacient a tak to je správně (a výjimka by měly být pečlivě váženy a přehodnocovány). U programování je laický uživatel zásadní ovlivňovatel návrhu.
• pp52 zde se taky rozcházím s autorem. Nevolič má jiné priority než volič. Nemá smysl vědět mnohé odpovědi, když stejně v současné demokracii ty informace k ničemu nepotřebuji, např. po volbách nepotřebuji vědět ani jméno premiéra. Vědět, co mají v programu je důležité, ale orientovat se dle toho je bláhové, např. voliči různě hodnotí výroky jako lživé a různě je to překážka pro delší období.
• 59 politická preference je různá, různější než si autor připouští. A je zde naznačena politická preference autora.
• 62 kognitivní zkreslení dle mě není čisté zlo, má své důvody, např. reakce na lež, lháře ignorovat. i když mluví nyní pravdu, je kognitivní zkreslení, které dává, může dávat, smysl
• 63 příklad ve výzkumu je sporný. Pokud někdo něco prohlásí o své budoucnost (konkrétně co bude dělat v důchodu) a tento plán poruší, já to neberu jako porušení slibu.
• 64 je zajímavé srovnat skupinovou předpojatost, kritizovanou autorem se zákony a regulacemi. Protože zákony často vnucují skupinovou předpojatost a trestají ty, co ji nemají. A označují je jako zrádce, špióny, kolaboranty.
• 67 zde je bohužel vidět velký vliv USA na autora, kde je dělení víceméně jen na republikány a demokraty
• 69 zde autor zapomíná na další priority, např. lidé jsou proti zákazu zbraní bez ohledu na to, jestli zvýší či sníží zločinnost. Např. to není pro ně vůbec nebo tolik důležité kritérium, ale je pro ně důležité kritérium svobody. Nebo ještě něco jiného. Navíc pokud bych znal data, tak bych prostě těm informacím nedůvěřoval a volil zdánlivě proti těm datům.
• 116 zajímavé údaje o průměrném jméně zvolených
• 181 zde je upřimná zpověď autora, kterou vidím často: plýtvá energií, lítá a to je důvod, aby se omezili povinně všichni, včetně sebe. Jinak se neomezí…
• 184 tady argumentuje tím, že když je správné, že děti nevolí, je to argument pro epistokracii. Vůbec nepřipustil myšlenku, že je špatně obojí…
• 187 mluví o tom, že by někdo v epistokraici neměl hlas. Dle mě prosaditelnější i lepší je, když každý bude mít svůj hlas, jen někteří jich budou mít víc. (to není to,. že bych epistokracii preferoval)
• 192 uvádí Prednison jako správný lék na zánět (až na to že to tak moc není…)
• 193 nepřímo obhajuje i špatné rozhodnutí
• 206 jasně říká, že jednou z oblastí, kdy je stát nekompetentní, je stanovovat ceny. Mluví o důkazech. Mělo by se to dát do ústavy, protože jinak jsou tu vždy tendence politiků stanovovat ceny.
• 207 víceméně zde říká argumenty pro rozdělení země
• 209 kritika ukvapenosti vlád a způsoby jak zpomalit rozhodování a tím snížit ukvapenost
• 217 konstantuje a kritizuje 5% zaujatost voličů ve prospěch stavajícího držitele úřadu – za mě je to věcné, stávající na rozdíl od budoucího už tolik nepřekvapí
• 254 mluví o testu, penězích, obávám se, že test pak přestane fungovat
• 268 ukazuje rozdíl mezi tím volit parametry, kdo je dobrý manžel (lehčí, víc se shodneme) oproti tomu volit toho konkrétního člověka jako dobrého manžela
• 282 kritizuje regulaci argumentem volit auto. Lidé si dobrovolně kupují různá auta, každý dle svých možností a potřeb. U voleb se často omezují možnosti pro všechny.
• Volné myšlenky k hybridní demokracii: Umožnit versu veřím si. Ale co Dunning-Krug teorém? Jak se zastupovat u složitých problémů? Nejačastěji ekologických a ekonomických? Debaty? Ty autor dost rozcupoval v knize, navíc stojí to čas, který mnozí nedají. Otevřená otázka.

Oficiální popis: Autor v této kontroverzní knize tvrdí, že demokracie by měla být posuzována podle svých výsledků – a ty nejsou dostatečně dobré. Stejně jako mají obžalovaní právo na spravedlivý proces, mají občané právo na kompetentní vládu. Vinou toho, jak je nastaven systém voleb politického vedení, stávají se demokracie stále častěji vládou neznalých a iracionálně rozhodujících politiků, a příliš často selhávají. Podíl na politické moci většině voličů přináší jen málo užitku.
Celá řada sociálněvědních výzkumů ukazuje, že možnost politické účasti paradoxně činí nezanedbatelnou část voličů iracionálnější a zaujatější. Vzhledem k tomuto chmurnému zjištění Brennan tvrdí, že nový systém vlády, který nazývá epistokracie neboli vláda znalých, může být lepším systémem než demokracie a že je možná na čase začít s tímto nápadem experimentovat.