- Doporučuji. Bichle. Velká bichle plná informací, plno argumentů, faktů, s odkazy na zdroje, výzkumy. Plno německých souvislostí, kauz aneb „ani“ v Německu to nemají ideální, např. spolky financované z veřejných peněz, kauzy, kde státní zastupitelství nejde proti svémui nadřízenému ministerstvu – pp. 249. Je zde plno rozcupovaných pochybných argumentů např. certifikované dřevo a greenwashing. Autor má velký vhled do problematiky a dle mě dostatečně odůvodnil negativitu stále prováděných praktik jako holoseče (nyní už „jen“ proti kůrovci) o významu a vyšší hodnotě starých stromů než nového umělého mladého lesa. Velké stromy nejvíce ukládají uhlík + kolem nich se ve zvýšené míře ukládá uhlík. Mrtvé dřevo chrání nové stromy, rozpadá se na nejlepší humus, dokáže ve velkém ukládat vodu+vývraty, brždění požárů, zásobárna organismů. Nebo třeba na poměry v dřevařském průmyslu, kdy se kácí bohužel po celý rok, což má vliv na hnízdění, na les, na stlačování půdy.
- Nicméně některé návrhy se mi zdají až příliš, kontraproduktivní. Na jedné straně ukazuje, jak jsou úřady kontraproduktivní, zpátečnické (pp312 kritika přešlechtění, zákaz semen z jiných lesů) a na druhé straně jim chce dávat ještě větší moc, ještě víc regulací, které si idealisticky představuji nerealisticky dokonalé a přitom celá kniha je plná příkladů, jak se mnozí odborníci i „odborníci“ nemůžou shodnout a jak moc vítězí „odborníci“ podporující holoseče, nahrazování a preventivní kácení starých stromů a nahrazování mladými. Obecně věří v centralizované plánování, zapomíná na fragilitu centralizovaného plánování. Naštěstí aspoň zmiňuje idealistickou představu učení se.
- Kniha je plná myšlenek, pravidel jak co dělat. Jen lidé jako je autor by byli schopni správně, úplně nastavit a hlavně pak měnit pravidla centrálně řízená. Jenže se obávám, že takového člověka by zrovna centrální řízení a s tím spojená byrokracie, jednání, PR, dohadování nebavila…
- Na mnoha místech autor kritizuje, mimojiné srovnává prohřešky výletníků a pak koleje od těžkých lesních monster. Ale autor nezůstává jen u kritiky, poslední kapitoly se nesou v duchu podrobné příručky, co dělat jinak. Nicméně nečekejte stručné rady, autor myslí na mnoho věcí, má přehled, důkladně zvažuje pro a proti, potřeby a je vidět, že záleží na plno „drobnostech“ a okolnostech, mnohá z nich explicitně zmiňuje, ale neubránil jsem se dojmu, že je to složité jak mlátička a jen autor sám je schopen se v tom vyznat a průběžně aktualizovat své zásady, o čemž píše např. ve spojitosti s čápem černým na straně.
- Stručně celková myšlenka? Dřevo je důležitý materiál, ale les a především staré stromy v něm jsou ještě důležitější. Kniha dává plno myšlenek vlastníkům, jak se bránit hloupým radám včetně úředníků. Obšírně se věnuje kůrovci. Zmiňuje i to, že odstraňováním mrtvého dřeva, které je opuštěno kůrovcem, děláme medvědí službu, protože mrtvé dřevo je potenciálním domovem nepřátel kůrovce.
- Ale co může udělat každý z nás? Neplýtvat dřevem a výrobky z něj. Autor explicitně zmiňuje, nenahrazovat plastové jednorázové tašky papírovými jednorázovými, ale opakovanými. Vícekrát zmiňuje toaletní papír, např. pp275, (redukovat spotřebu lze tím, že si pořídíte bidet). Zmiňuje nábytek, dodávám využívejme ho do rozpadnutí, ne do ztráty estetické novoty.
Oficiální popis: KDYŽ LES PROMLUVÍ, ČLOVĚK BY MĚL POSLOUCHAT Kniha světoznámého lesníka a autora bestsellerů Petera Wohllebena a renomovaného biologa prof. Pierra L. Ibische vám otevře oči ohledně toho, co se v lesích skutečně děje – a proč je čas změnit způsob, jakým o lesích přemýšlíme. Zásadní čtení pro každého, kdo miluje přírodu a záleží mu na budoucnosti.
Představte si svět, kde lesy nejsou jen turistickými atrakcemi nebo zásobárnami dřeva. Svět, kde lesy nejsou nemocné, vyprahlé a bez života. Možná si to ani neuvědomujeme, ale právě teď stojíme na křižovatce, kde naše rozhodnutí může znamenat rozdíl mezi zeleným rájem a mrtvým tichem. A právě o tom je tato kniha. Nenechte se zmást – tohle není další romantický příběh o lesích, který vás pohladí po duši a pošle zpět na gauč. To, co držíte v rukou, je výzva. Výzva k hlubokému zamyšlení nad tím, co děláme špatně a jak můžeme zachránit něco mnohem důležitějšího než jen pár stromů.