Knihu doporučuji. Vrcholné dílo autora, který bohužel zemřel, téměř do poslední chvíle dodělával tuto knihu. Věcné, strukturované, čtivé, výborná argumentace, případy ze života včetně případů, kdy asi by to nyní udělal jinak. Jako např. kdy 35 let mlčel o události, kdy hledal léka na „nemoc“ a když se ho starosta ptal, proč poslal raději rodinu pryč, jestli by teda neměl zavřít město, tak víceméně přisvědčil. Zavřelo se město, nejel ranní autobus, ženské s dětmi tedy od zastávky šli na pobřeží, domluvili se s rybáři, že je dopraví na trh do města, aby prodali, rybáři si rádi přivydělají, bohužel všichni utonuli. Nakonec to nebylo, jak tušil, infekční, ale z jídla. Proto je proti přehánění faktů, na straně 244 včetně eboly, věřím, že by kritizoval přehánění během covidu. Další zajímavost je, Švédové v 60. letech jezdili na interupce do Polska, pp 186. Nebo optimistické prohlášení na straně 227, že vlády nejsou tak důležité, jak si myslí, že určitý pokrok přichází i když vládce „není dokonalý“, i když je diktátor.
Ale hlavní část knihy je o tom, že dělení na rozvojové a rozvíjecí státy je dávno zastaralé, že neexistuje velký gap mezi státy, že prostě pokrok nastává všude, různě rychle, rychleji než kdysi v nyní „vyspělých“ státech. Autor rozdělil lidé a i společnosti do 4 skupin, ČR je ve 4. nejbohatší, že cca miliarda je ve 4. a v 1. Zbytek v dalších dvou. Že pokrok se dá nelineárně měřit dle příjmu (do 2$, do 8$, do 32$ a nad 32$). O tom jak média, alei vědci přehání a jak je to kontraproduktivní, protože pak se lidé laxní, když je skutečný problém. A to, že prostě pokles porodnosti je logickým důsledkem vyššího příjmu a vlastně nepřímo ukazatel toho, že se máme/mají lépe a nastává po celém světě.
Pokud bych byl příznivec povinné četby, tak toto by byla jedna z povinných knih…
Oficiální popis: Když mají lidé odpovídat na jednoduché otázky o stavu světa – například zda ubývá extrémní chudoby, jaká je na Zemi průměrná délka života nebo jak násilný je náš svět – dostáváme systematicky špatné odpovědi. Tak špatné, že kdyby měli zcela náhodně odpovídat šimpanzi, dosáhnou lepších výsledků než učitelé, investiční bankéři i nositelé Nobelovy ceny.
Lékař, statistik a zábavný popularizátor Hans Rosling nabízí radikálně nové vysvětletní tohoto jevu. Odhaluje deset instinktů – nevědomých, ale předvídatelných myšlenkových zkreslení, která ovlivňují naše názory na okolní svět. Jde například o instinkt propasti (sklon rozdělovat svět na zásadně odlišné tábory), negativity (více si všímáme jevů špatných než dobrých), ale také urgentnosti (pocit „teď, nebo nikdy“ nás vede k unáhleným rozhodnutím) či obviňování (hledáme viníky, nikoli příčiny).
Soustředíme-li se na fakta, zjistíme, že svět jako celek je na tom mnohem lépe, než si myslíme. A že se navíc rychle zlepšuje. Neznamená to, že neexistují vážné problémy a rizika. Neznáme-li však své klamné instinkty, nedokážeme se na problémy dívat na základě faktů a soustředit se na to, co nás ohrožuje nejvíc.
Inspirující Faktomluva, plná napínavých i dojemných příběhů, je zásadní knihou, která změní způsob vašeho hodnocení světa a vybaví vás schopností správně reagovat na budoucí výzvy.