Knihu doporučuji. Přestože je relativně ukecaná, některé věty člověk jakoby četl ne jednou, dvakrát, ale několikrát, má co nabídnout. Autor dává nahlédnout do čínské kultury a celkem ji dost opěvuje, nicméně s argumenty. Dává na pravou míru pověst číňanů plagiátorů. Ano, kopírují myšlenky, ale je to jejich kultura, jejich konzistentní kultura, kterou opěvují myšlenky, učí se od lepších, nejen ve škole, ale i v podnikání. Kniha pro mě víceméně zbořila otázku, jestli by svět fungoval bez patentů, ochran. Číňané ukazují, že možnosti jsou, jejich firmy jsou dravější (mnohé až za hranicí zákona), ale mají výsledky, jsou rychlejší, inovativnější. A jedním z oborů, kde má Čína nakročeno je AI, umělá inteligence. Autor dává dost důvodů, stručně: AI je všeobecná technologie jako parní stroj, elektřina, základní znalosti jsou relativně staré, teď je to o zavádění do praxe, kde nezáleží tolik na super odbornících, ale na super datech. A těch má Čína víc, protože z části politicky, z části kulturně v Číně víc dat o vašem životě se všude sdílí. Za to EU kvůli GDPR, ale i USA ujíždí vlak. A autor celkem mě přesvědčil, že AI je z hlediska nerovností výrazně rizikovější než předchozí průmyslové revoluce. Stroje se museli nákladně replikovat, upgradovat. AI velmi levně nasadíte i aktualizujete. Připravte se na to, že AI bude likvidovat pracovní místa rychleji než vytvářet, hromadně, i instantně. A ani jedno z řešení presentované v knize mě nepřesvědčilo, že příliš pomůže. AI ještě víc než v obecné IT posílí princip vítěz bere vše, s extrémní kladnou zpětnou vazbou. Ani rekvalifikace, ani základní příjem, ani zdanění, ani autorem navržený něco jako podmíněný základní příjem to moc nezmění, resp. léčba může mít horší důsledky než choroba.
AI má značný pozitivní potenciál, ale … bude to zajímavé…

Oficiální popis: Překotný vývoj v oblasti umělé inteligence přinese dramatické změny dříve, než mnozí odborníci předpokládali. Motorem vývoje už nejsou ani tak samotné inovace, jako spíše velikost trhu generující obrovské objemy dat, s nimiž technologické firmy pracují. Směr proto začínají udávat dvě velmoci – Čína se svými strategiemi pobídek a vládních programů a Spojené státy, které stále ještě platí za lídra v oblasti technologií. Autor ve své knize na obě velmoci apeluje, aby s rostoucí technologickou mocí převzaly i odpovědnost za změny, kterými lidstvo v nejbližší budoucnosti musí projít.