Snaha o přesnost se projevila na čitelnosti, přeskakování v čase, opakování informací. Těžko se vcítit do lidí, kteří prožili zvěrstva 2. světové války. Bohužel zvěrstva neskončila v květnu 1945. Zlost, vztek, „odplata“, Rudá Armáda, kriminální živly různě se maskující způsobili, že zvěrstva pokračují dál, nejčastěji na nevinných včetně dětí, dívek, všech národností. Připravte se na věcné popisování rabování, vražd, znásilnění, málokdy se šťastným koncem, mnohdy bez trestu mimo jiné kvůli zákonu č. 115/1946 Sb., který legalizoval jinak trestné činy souvisících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků spáchané od 30. září 1938 do 28. října 1945.
Napadá mě plno myšlenek, ale těžko je publikovat. Jakákoliv kolektivní vina nebo naopak osvobození je dle mě špatně, za Hitlera, za komunistů i dnes. Snaha trestat nebo „jen“ regulovat, zakazovat, přikazovat všem něco kvůli nebo díky pár jednotlivcům je špatně. Máme děsivou historii, kam až to vede, ale stejně je zažrané v mnoho z nás. Nezbývá než si to uvědomovat a snažit se nesoudit kolektivně.

Oficiální popis: Dokumentární povídky z jara, léta a podzimu 1945. Kapitulace je podepsána, šeříky voní. Je po válce, ale svět už nikdy nebude jako dřív. Třetí díl autorem zamýšlené tetralogie. Běsi nemizí, ale spíše se v lidech zabydlují, často v rafinovaných převlecích. Čechoslováci vítají volnost a mír, ale vědomě i nevědomě navlékají hlavu do oprátky nových nesvobod. Měsíce plné šťastných návratů, nových začátků, ale i surových odplat, kamuflování pofiderních válečných kariér, sebevražd a zklamání. Dramatický příběh rodiny Šámalových a jejich nalezených dětí se protíná s příběhem lékaře a kozáka Nikolaje Kelina, který kdysi utekl z Ruska, aby se zde dočkal poválečného zatčení NKVD a jen zázrakem unikl deportaci na Sibiř. Loupežné vraždy německých farářů na Broumovsku se „potkávají“ s příběhem zachráněné velbloudice, kterou odvádějí skauti do pražské zoo. Václav Černý putuje rodným Náchodskem, čestná jednotka „partyzánů“ při odhalování pamětní desky přestřelí dráty vysokého napětí, které pak zabíjejí v davu. Ostatně je to profesor Černý, kdo na jednom místě svých vzpomínek píše: „Historiku, věz, že dějiny naší soudobé národní krize budeš musit zahájit už tou rozptýlenou a bezděkou kocovinou českých myslí v druhé půli roku pětačtyřicátého.“